Declinatore / Coniugatore Latino
FORMA PASSIVA: |
INDICATIVO |
PRESENTE |
I sing. | conlŏcor |
II sing. | conlŏcāris, conlŏcāre |
III sing. | conlŏcātur |
I plur. | conlŏcāmur |
II plur. | conlŏcamĭni |
III plur. | conlŏcantur |
IMPERFETTO |
I sing. | conlŏcābar |
II sing. | conlŏcabāris, conlŏcabāre |
III sing. | conlŏcabātur |
I plur. | conlŏcabāmur |
II plur. | conlŏcabamĭni |
III plur. | conlŏcabantur |
FUTURO SEMPLICE |
I sing. | conlŏcābor |
II sing. | conlŏcabĕris, conlŏcabĕre |
III sing. | conlŏcabĭtur |
I plur. | conlŏcabĭmur |
II plur. | conlŏcabimĭni |
III plur. | conlŏcabuntur |
PERFETTO |
I sing. | conlocatus, –a, –um sum |
II sing. | conlocatus, –a, –um es |
III sing. | conlocatus, –a, –um est |
I plur. | conlocati, –ae, –a sumus |
II plur. | conlocati, –ae, –a estis |
III plur. | conlocati, –ae, –a sunt |
PIUCHEPERFETTO |
I sing. | conlocatus, –a, –um eram |
II sing. | conlocatus, –a, –um eras |
III sing. | conlocatus, –a, –um erat |
I plur. | conlocati, –ae, –a eramus |
II plur. | conlocati, –ae, –a eratis |
III plur. | conlocati, –ae, –a erant |
FUTURO ANTERIORE |
I sing. | conlocatus, –a, –um ero |
II sing. | conlocatus, –a, –um eris |
III sing. | conlocatus, –a, –um erit |
I plur. | conlocati, –ae, –a erimus |
II plur. | conlocati, –ae, –a eritis |
III plur. | conlocati, –ae, –a erunt |
PRESENTE |
I sing. | conlŏcer |
II sing. | conlŏcēris, conlŏcēre |
III sing. | conlŏcētur |
I plur. | conlŏcēmur |
II plur. | conlŏcemĭni |
III plur. | conlŏcentur |
IMPERFETTO |
I sing. | conlŏcārer |
II sing. | conlŏcarēris, conlŏcarēre |
III sing. | conlŏcarētur |
I plur. | conlŏcarēmur |
II plur. | conlŏcaremĭni |
III plur. | conlŏcarentur |
PERFETTO |
I sing. | conlocatus, –a, –um sim |
II sing. | conlocatus, –a, –um sis |
III sing. | conlocatus, –a, –um sit |
I plur. | conlocati, –ae, –a simus |
II plur. | conlocati, –ae, –a sitis |
III plur. | conlocati, –ae, –a sint |
PIUCHEPERFETTO |
I sing. | conlocatus, –a, –um essem |
II sing. | conlocatus, –a, –um esses |
III sing. | conlocatus, –a, –um esset |
I plur. | conlocati, –ae, –a essemus |
II plur. | conlocati, –ae, –a essetis |
III plur. | conlocati, –ae, –a essent |
IMPERATIVO |
PRESENTE |
II sing. | conlŏcāre |
II plur. | conlŏcamĭni |
FUTURO |
II sing. | conlŏcātor |
III sing. | conlŏcātor |
II plur. | – |
III plur. | conlŏcantor |
PARTICIPIO |
PERFETTO |
conlocatus, –a, –um |
INFINITO |
PRESENTE |
conlŏcāri |
PERFETTO |
Singolare: | conlocatus, –a, –um esse |
Plurale: | conlocati, –ae, –a esse |
FUTURO |
conlocatum esse |
GERUNDIVO |
conlŏcandus, –a, –um |
SUPINO |
conlocatu |
Sfoglia il dizionario
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V
W
X
Y
Z
{{ID:CONLOCOR100}}
---CACHE---
|
I nostri siti:
En français
In english
In Deutsch
En español
Em portugues
По русски
Στα ελληνικά
|
Ën piemontèis
|